Cesta číslo čtyři byla na Velký Vír a Orlík. Jeli jsme na Myštice, Pohoří, Mirovice, Lety kde jsme zahnuli a zadem jsme dojeli přes Kožlí na Velký Vír. Dali jsme si na terase u hospody výbornou Plzeň a po obědě na Orlíku jsme zedem přes Probulov, Čimelice dojeli do Buzic k Čilákovi na řízečky. Cesta byla dlouhá přes 70 kilometrů a vyjeli jsme ve skupině Karel, Blanka, Danuška, Samička, Růža, Milan, Bystrák, Klas, Venca, Břeťa, Ríša a Mareček. Zpestřením nám udělal Ríša hned na začátku skokem do příkopu u teletníku. Říkal, že tím zachránil Růži čest, před tím, než by to do ní napral. Je to podivuhodné, ale Ríša má s pády docela už dost zkušeností. Bystrák trpěl hlady a byl trošku nervózní. Bohužel hospoda, kterou jsme mu slíbili byla ještě zavřená, tak musel vydržet o chvilku déle než předpokládal. Na zpáteční cestě se k nám u Myštic ještě připojila Pravča s Helčou a do Buzic pak ještě přijel Rudík s Mončou, Evík, Iva a Věrka. Skupina se nám tím pádem rozrostla na 19 kusů a to byl po dlouhé době náš největší sraz. Celou cestu jsme tedy zakončili v Buzicích na výborných řízcích z kotlety. Měli jsme obavy jestli to nebude suchomel, ale bylo to výborné. Kdyby se nám tohle povedlo vícekrát bylo by to skvělé.
↑ Return to 2020